Když vyrážím na cesty, zvažuji každý gram váhy batohu. Zvažuji, kolik si toho vezmu, co mít opravdu musím, bez čeho se naopak obejdu, a co spadá do kolonky „co nemáš, nepotřebuješ“. I tady ovšem platí výjimky. Když máš děti, potřebuješ totiž všechno.
Tak jsem začala skládat do batohu všechny nezbytnosti na dvouhodinovou vycházku. Pitíčka, svačinky, zvlhčené ubrousky, kapesníčky, opalovací krém, náplasti, bonbóny, náhradní trička, ponožky, kraťásky, mikiny, pláštěnky, plavky, deku, kdyby bolely nohy a chtělo se odpočívat.
Do přeplněného batohu už nešlo „ani plivnout“. Dvě lahve Fogosa , nerozbitné skleničky, chladící polštářky a utěrka na zabalení byly tak naprostou sci-fi. Nastalo tedy dilema, co vzít a co nechat doma. Vyndala jsem postupně pitíčka, svačinky, zvlhčené ubrousky, kapesníčky, opalovací krém, náplasti, bonbóny, náhradní trička, ponožky, kraťásky, mikiny, pláštěnky, plavky a deku. Vznikl tím prostor, o kterém se matce dvou dětí ani nezdá. Do batohu tak putovaly tři lahve Fogosa obalené chladícími pytlíčky, nerozbitné skleničky, utěrka, oříšky, chipsy jahody a ještě zbylo místo na meloun. Za sebe mohu říct, že to jde.
.jpg)
Bylo to báječné odpoledne. Jediné, co jsme potřebovali, byly bublinky. A v jejich společnosti mi ani nevadily věčně reptající děti, které chtěly postupně, pitíčka, svačinky, bonbóny, zvlhčené ubrousky, kapesníky, náhradní trička a deku.
Život je prostě krásný, když šumí, a když se třpytí.
Dobrodružství vstříc
Vaše Monika
.jpg)